Inspirace

Leonardo del Vecchio – Ze sirotčince 2. nejbohatším Italem

Již od narození nic nenasvědčovalo tomu, že by Leonardo del Vecchio mohl být jedním z nejbohatších lidí své země. Otec mu zemřel pět měsíců před jeho vlastním narozením. Tátu tedy nikdy nepoznal. Jelikož v rodině del Vecchiů bylo pět hladových krků a matka byla na všechno sama, postupem času přestala svoji roli zvládat. Poté se rozhodla k radikálnímu řešení ve prospěch dětí samotných. Čtyři děti svěřila do péče jiným rodinám, kde byla přesvědčena v jejich kvalitní zabezpečení a budoucnost. Malý Leonardo šel do sirotčince s tradicí od roku 1532, jehož součástí byla i základní škola. Alespoň o základní vzdělání bylo tedy postaráno. Vcelku pěkné je i Leonardovo pochopení matčina rozhodnutí. Sám říká, že matce nic nezazlívá, naopak k ní cítí obdiv v jejím snažení, tak dlouho se starat.

Po základní škole mu bylo oznámeno, že už by měl být schopen začít se o sebe starat sám. Proto mu sirotčinec vyjednal místo u firmy pracující s kovem. Leonardo si obor ani práci nevybíral, bral za vděk, co bylo. Ve firmě strávil, nepříjemných tři a půl roku, poněvadž byl jen nějakým „hej počkej“ natož aby byl oslovován vlastním jménem. Volba odchodu byla jasná, otázka zněla kam.

Jak se říká, vše špatné je k něčemu dobré. V tomto případě v továrně dbali na vzdělávání svých učňů, a proto Leonardo absolvoval večerní kurzy rytectví, jež mu dopomohly v budoucnu k velikému jmění. Zatím ale nepředbíhejme. I šel pracovat do jiné továrny, kde to bylo to stejné v bledě modrém. Postupně docházel k názoru, že mu spíše vyhovuje být vlastním pánem, což pocítil při rytí na vlastních zakázkách. Postupem času našetřil nějaké peníze, za které koupil stroj na obroučky. Nicméně peněz nebylo nazbyt, proto požíval levné plastové obroučky.

K del Vecchiovi se po několika průměrných letech k přežití dostala zásadní informace, že úřady jistého města poskytují pozemky pro továrny zdarma. Začal tedy kalkulovat výhody a nevýhody a jako správný vlastenec možnost využil. Proč vlastenec? Kalkuloval i s faktem, že město nabízející ony pozemky má pověst metropole brýlí.

Posléze příběh pokračuje geometrickou řadou. Leonardo postupně začal nahrazovat všechny články řetězce a od výroby až po dodání konkrétnímu zákazníkovi vše zajišťoval sám. Tedy jeho firmy. Ušetřil tak na nákladech, jelikož jak známo, každý článek si přidá nějaký obnos a výsledná cena je pro koncového zákazníka mnohem vyšší. Takto je zaručen poměr kvalita/cena.

Na závěr trocha dat a čísel. Roku 1961 založil svoji značku Luxottica. V roce 2014 vlastní 8 továren, zaměstnává více jak 60 000 lidí a provozuje přes 6000 obchodů. V současnosti je druhým nejbohatším Italem a současně osmým nejbohatším mužem Evropy (údaje platné k 1. 3. 2016).